Mýto

Začněme zčerstva, problémem dopravním. Nalaďme se: D1. Sníh. Kolony. Kamiony. Miličín. Emise. Výfuky. Výtluky. Radary.

Nechme stranou nudnou omáčku. Čísla jako rozpočet ŘSD či krajů by bylo potřeba vyhledávat a pak o nich přemýšlet – to už dnes není v módě. Soustřeďme se na věc, která naopak moderní je a lze ji uchopit velmi snadno, a to je ochrana osobních údajů, to bude úhelný bod našich úvah. Koho by přece jen nudné technikálie zajímaly,jsou mu k dispozici. V následujícím příspěvku jsou živé příklady ze života.

Mýto - příklady

V příkladech trochu zvolníme a dovolíme si i trochu té omáčky. Začněme přiznáním, že příklady jsou tendenční – vystupují v nich charakterní řidiči vozidel, a to jak osobních, tak nákladních. Jsou to samí klaďasové a dobráci. Lotři se naopak rekrutují z řad ostatních účastníků systému, i když i mezi nimi se najde výjimka, tedy charakter kladný. O mém naladění svědčí to, že klaďas neřidič je celkově jeden.

Zvláštní postavou je pak majitel vozidla, kterého mezi řidiče zařadit nemohu – to proto, že je to psí syn a zlodějíček, a tak nesplňuje nároky, která zde na řidiče klademe.

Hlavní hrdina každého příběhu se vždy jmenuje Franta Vomáčka. Jednak si tím šetřím práci a jednak je v tom skryto hluboké poselství – možná ne dnes, ale už zítra to budeš Ty, kdo řekne: „Je suis Franta Vomáčka!“.

Kromě hrdinů a padouchů se v příběhu vyskytují kouzelné předměty, jejichž popis je v technické kapitole

Mýto - technická

Předchozí kapitoly jsme prošli v lehčím tónu, zkusme teď trochu zvážnět a zamyslet se nad technickou stránkou věci. Tady se zase pobaví každý, koho v Dračím doupěti bavilo počítat útočné číslo. Kdo neví, jak se počítá útočné číslo, může podle čtivosti kapitoly zpětně odvodit, jestli by ho to bavilo.

Pojďme na to.