Zvláštní postavou je pak majitel vozidla, kterého mezi řidiče zařadit nemohu –
to proto, že je to psí syn a zlodějíček, a tak nesplňuje nároky, která zde na
řidiče klademe.
Hlavní hrdina každého příběhu se vždy jmenuje Franta
Vomáčka. Jednak si tím šetřím práci a jednak je v tom skryto hluboké
poselství – možná ne dnes, ale už zítra to budeš Ty, kdo řekne: „Je suis Franta Vomáčka!“.
Kromě hrdinů a padouchů se v příběhu vyskytují kouzelné
předměty, jejichž popis je v technické kapitole
Hezoun
Franta Vomáčka je prostý řidič. Franta si 1. 1. 2025 do své
Mazdy MX-5 r.v. 2024 koupí za 600,- Kč krabičku. Krabička ovšem není pro Frantu
ani trochu zajímavá – pro něj je hlavní částí Mazdy zpětné zrcátko. Na něm se
houpe předmět symbolizující velikost a kvalitu Frantova mužství. Taky je na něm
montáž, do kterého se zacvakne krabička, ale to nevadí, protože je ze strany od
skla a prakticky není vidět.
Po hlavní části Mazdy následují kožené potahy, kola, za
nimiž se otočí nejeden traktor a jako třešnička na kufru decentní spojler. Franta
pak v zimě v létě jezdí a krabička mu načítá minuty strávené na dálnicích,
ale to Franta ani nevidí ani neřeší. Krabička mu načetla i několik dní parkování
na veřejném parkovišti, a naopak mu nepočítala stání u rybníka v lese, kam
jel svádět plavkyně. To, že parkování krabička hlídá ve zvláštním úsporném
režimu, který jí umožní zůstat funkční i půl roku, Franta neřeší.
Když projede kolem radaru, krabička ukáže na displeji text
„RZ načtena“. Když ho zastaví hlídka a pípne, krabička odpoví radostným
pípnutím. Frantovi je to buřt.
Na ouřadě Frantovi řekli, že když si stáhne apku, bude mít
placení jednodušší. Tak si stáhnul apku a ta mu jednou za měsíc nenásilně, dalo
by se říct až vlídně, nabídne, jestli náhodou nechce využít moderní techniku
k tomu, aby zaplatil za tu výjimečnou možnost používat skvělou a rostoucí
silniční síť naší krásné země. Franta si v červnu řekne „Co by ne.“ a
pípne mobilem u krabičky. Potvrdí částku a má do konce dalšího měsíce pokoj. To
apka nabídku opakuje. Franta odolá i nabídce slevy 1 % za každý měsíc placení
předem. V lednu 2026 začne apka v mobilu trochu prudit a Franta teda
pípne znova.
A tak Franta jezdí svádět plavkyně a čas od času pípá
mobilem u zrcátka. Za rok za Mazdu s nájezdem 6 tisíc km zaplatí cca. 8
tisíc Kč za jízdu a za týden stání na veřejném parkovišti necelou stovku.
Kamioňák
Frantovi Vomáčkovi dali do vozu krabičku. Zaradoval se –
zařízení na palubě není nikdy dost! Obratně ji zapojil na 24V a do seznamu
úkolů, které musí před vyjetím vykonat si přidal: „Po nastartování zkontrolovat
zapojení a funkčnost krabičky“. A do seznamu pravidelných měsíčních kontrol:
„Odnést krabičku do účtárny“.
A tak to taky pravidelně dělá – vždycky po nastartování na
krabičku koukne a na displeji se píše: „Napájení připojeno“ a zelená dioda
(„vím kde jsem“) svítí.
V účtárně mu říkají Poctivec a usmívají se na něj jako
na každého, kdo jim přidělává práci, taky by mohl chodit jednou za rok, jako
Ferenc Vymývač řečený Lemra, ale neříkají nic.
Ferenc vymývač dělá skoro
všechno jako Franta – krabičku zapojil na 24V a hodil ji na někam na palubní
desku. Před vyjetím by na ni měl kouknout. Jasně, jako by neměl svejch starostí
dost. V lednu nicméně vezme krabičku do účtárny. Tam s ní něco dělají
a pak mu ji vrátí – hlavně ji před další jízdou nesmí zapomenout zapojit. Vopruz.
Účetní
Každou chvíli jí řidiči nosí krabičky. Procedura zpracování
je nicméně popsaná a jasná, takže – zapojit do PC přes USB, v prohlížeči
otevřít web daňové správy, vybrat typ podání, načíst minulé podání pro danou RZ
(číslo je vylisované na krabičce), opravit datum, připojit soubor z USB,
ověřit přihlášením do datové schránky, odeslat, zaplatit.
Ještě že to neplatí ze svého. Za Frantu Poctivce a jeho
12tunu to dělá skoro 120 tisíc měsíčně, Ferenc Lemra a jeho 6,5 tuny těžký
stroj pak jednou ročně tři čtvrtě milionu.
Řidič senior
Děd Vomáčka jezdí károu, kterou si koupil, když byla nová a
jemu zhruba o dvacet let míň. To mu bylo necelých deset přes padesát, dneska už
je to trochu víc. Na své cesty kolem komína ale vidí a slyší dobře.
Krabičku si na úřadě vyzvedl, v autě zapojil a teď
jezdí. Vždycky po Novém roce ji odnese na poštu, které mladí, Bůh ví proč, říkají
čekpojnt, zaplatí, kolik si řeknou a má klid. Posledně si řekli o čtyři tisíce.
Když ho tuhle zastavil esenbák a chtěl po něm dva tisíce korun,
že to neměl zapojené. Tiše, ale s ohníčky v očích se pousmál
vzpomínaje na útok na veřejného činitele
v roce 69 a tři a půl roku, které za to dostal, a zaplatil.
Příští nový rok začal dost nepříjemně:
„Bude to sedmnáct tisíc pět set, pane Vomáčko“
„Normálně platím čtyři!“
„Nejsou tu záznamy, asi jste to neměl zapojený…“
„Dyť mě kontroloval esenbák!“
„Normálně platím čtyři!“
„Nejsou tu záznamy, asi jste to neměl zapojený…“
„Dyť mě kontroloval esenbák!“
Pan Vomáčka nezaplatí hned, ale do 30 dnů bankovním
převodem. Při dalším rozjezdu nevraživě koukne na tu malou černou věc, která za
to může. Pak chvíli počítá – když počítá i toho fízla, tak ho stála tak 15
tisíc navíc. No, přišel už o víc. Chvíli vzpomíná na pana Malryho a pak se
rozjede.
Policista
Franta Vomáčka je policista. Věří v ústavu a rovnost
před zákonem. Povinnou výbavu služebního vozu rozšířil pípák (obsah: rádio, RFID,
displej, 12/24V, baterie, certifikát oddělní PČR, vnější paměť) a Franta to
kvitoval. Teď při kontrolách pozdraví, zkontroluje doklady a lékárničku a
pípne.
Krabičky v kontrolovaných vozech zpravidla pípnou, na
displeji pípáku se objeví RZ vozu + text „lokalizováno“, Franta vrátí doklady,
zasalutuje a staví další vozidlo.
Jednou Franta kontroluje řidičku, která nepípá. Tedy její
krabička. Řidička kroutí řasy a koulí očima a vůbec tomu nerozumí, ono je
to hrozně složitý, víte, a Franta ví, že se to musí zapojit, jinak je to za
dva tisíce. No ale řidička to tentokrát zapojené má a stejně nepípá. Franta jí
vypíše protokol o zjištěné závadě na zařízení
pro sběr podkladů pro vyměření poplatku za užívání dálniční a silniční sítě
a paní řidička si ji do 30 dnů musí dojít vyměnit, buď na úřad nebo na Czech
Point.
Při vypisování vzpomíná na řidičku, které pípák vypsal RZ +
„hledá se“ a jak s ní pět minut počkal, než tam psali „lokalizováno“. A
jak ji o vesnici dál chytla druhá hlídka ještě dřív, než stihla vybitou
krabičku zapojit na 12V. A přijde mu trochu nespravedlivé, že to ta druhá má
dražší jen o dva tisíce pokuty, protože dobu, kdy nemají funkční krabičku,
takzvaně jezdí za paušál, tj. za 12
tisíc za tunu a rok, nicméně to chápe.
Dalších 99 kontrol je v tomhle ohledu v pořádku.
Fízl
Franta Vomáčka je fízl, jeho cílem je buzerovat a štvát. Na
rovnost před zákonem taky věří – pro jeho
lidi je to klacek, kterým ty ostatní
srovná do latě.
Franta sbírá čárky. Za čárky jsou prémie a za prémie… drobná
potěšení. Protože Franta nechlastá, nesbírá známky, neujíždí v tuningu. A
mít škváru je prostě lepší než nemít škváru. Což je dobrý důvod pro všechny
okolo. Franta rozhodně nebude nikomu vykládat, že to dělá pro ten pocit. Pro
ten pocit, že On je ten s klackem a oni jsou jen hmyz. Popravdě, tohle
Franta skoro nepřizná ani sobě.
Franta chodí po parkovištích s pípákem a hledá auta
s vybitou krabičkou. Za ty je ale čárka až po Novém roce, a to ještě jen
když nemají poslední záznam ve stejném tarifním pásmu. Takže stojí
s pípákem a kamerou(?) před zatáčkou a jako Buffalo Bill pálí pulzy po
projíždějících autech. To mu samo o sobě žádnou čárku nehodí, ale ve spolupráci
s kolegou Votočilem, který stojí s plácačkou za zatáčkou už to něco
dá.
Frantu trochu štve, na jak dlouhé lokty to je. Jediná
jistota je chytit drbana s vypnutou krabičkou za jízdy a i to může být na
nic, když se ten krám jen porouchal. Ale Franta je koumák – když má někdo vybito
na parkovišti, většinou je to místní, co na krátkých trasách nestihl dobít. I
z těch se dá občas kačka vyrazit. Ale někteří to zkouší s vybitou a
odpojenou krabičkou a na těch si Franta smlsne.
Tuhle kontroloval Franta nějakého dědka – zapojeno neměl, 2000,-
Kč, ale tvářil se, že měl Franta chuť použít chvaty a hmaty. No a za rok dostal
Franta, ozdoba policejního sboru v matičce stověžaté dva litry pokuty za nesplnění povinnosti předcházet nezákonnému
chování[1].
Jasně, že dědkovi neřekl „zapojte si to, dědo“. Když se po tom ptal, zjistil,
že dědkovi navíc vrátili 8000,- z poplatku, protože drze tvrdil, že pak už
do konce roku nechal auto stát – a ta blbá krabička to +- kilometr potvrzovala.
Někdy má Franta pocit, že by mělo být povolené rozbíjet
takovým podlým lhářům nos.
Vychcanec
Franta Vomáčka je pěkná svině. Klidně požádal manželku
bližního svého, aby pro něj kradla a pak znectil rodiče, když to na ně hodil. Placení
daní je pro něj na úrovni střelby do vlastní nohy. Povinný nákup krabičky
proklel a apce se vysmál.
Půl roku jezdil a měl klid. Jeho biturbo (ale mohla to být i
Felicie) jak na potvoru nemá montáž na zrcátku, a tak tu věc hodil do šuplete
v dílně. Vzápětí ale zaklel (daň je při prázdném výpisu odvozená od
průměrných 7500 km) a krabičku dal do auta. Nezapojenou, což je sice
v rozporu s předpisem nařizujícím mít zařízení při jízdě vhodně umístěné a nabité nebo připojené ke zdroji
napájení, ale kdo to pozná. No, a tak ho po půl roce zastavila silniční
kontrola. S vybitou krabičkou, což policista bystře odvodil z toho,
že nereagovala na pípák. Fanta si mohl vybrat – 2 tisíce na místě nebo až 10 ve
správním řízení. Ve správním by pak policisté dokazovali, že krabička po nabití
funguje, což Franta nemohl vyloučit, a tak zaplatil.
Když ho za půl roku stavěli znova, zaplatil znova. A pak
Frantu opustilo štěstí. Protože policajti mají za každou udělenou pokutu čárku.
No a Franta jezdí s vybitou krabičkou. V nápadném autě. V průběhu
dalšího měsíce zaplatil třikrát a pak ho to přestalo bavit a tu zatracenou věc
zapojil na 12V místo zapalovače.
A víte co? Nemít to vůbec by bylo jen za 30 tisíc za rok!
Takhle dal jen na pokutách desítku! No a když to mám, tak platím 45 tisíc a to
nenajedu ani 30 tisíc km za rok!
Tak si nainstaloval apku – tři tisíce slevu při měsíčním
placení na ulici nenajdeš.
Žádné komentáře:
Okomentovat