pátek 31. ledna 2020

Mýto - technická


Předchozí kapitoly jsme prošli v lehčím tónu, zkusme teď trochu zvážnět a zamyslet se nad technickou stránkou věci. Tady se zase pobaví každý, koho v Dračím doupěti bavilo počítat útočné číslo. Kdo neví, jak se počítá útočné číslo, může podle čtivosti kapitoly zpětně odvodit, jestli by ho to bavilo.

Pojďme na to.

Při letmém průchodu rozpočtů SFDI, ŘSD a krajů (jak jsem psal v první kapitole, že je to moc práce – to jsem se trochu přetvařoval. Mě totiž počítání útočného čísla bavilo) zjistíme, že potřebujeme cca. 200 mld. Kč. Dnes většinu z toho neplatí ani mýto, ani spotřební daň, ani dálniční známky. O to víc bude mýto bolet.

Po cestách jezdí cca. 5,6 mil. vozidel a průměrně na těch cestách každé stráví hodně zhruba 6 tisíc minut. Takže si můžeme dovolit odhadnout, že sazba kolem 1 Kč / tunu / minutu bude zhruba to, co hledáme a dá nám cca. 110 mld. Kč[1].

Za stání si řekněme 25x méně, v obytných zónách 100x méně (to je pro běžné SUV vozidlo 10 tisíc za rok za stání „u baráku“. Cena vychází z ceny parkovacího stání, což je řekněme 50 tisíc za kus silnice s modrou čárou). Na parkovišti řekněme 200–500x míň (2–5k/rok).

Ještě k obytným zónám – základ ceny za jízdu bude výrazně vyšší (2 – 4Kč) a každý junák, který chce vyznat lásku své milé jeda na mustangu, bude muset sáhnout do prasátka. Bydlící to překousnou u účtu za parkování u baráku.

Časové hledisko – nebylo by špatné zohlednit noční klid, ranní špičku a večerní špičku. Z toho se možná ukáže, že město musí mít vlastní zóny komunikací rozlišených podle kapacity (okruh, L1, L2, obytná zóna).

Je možná na místě přiznat, že v příkladech nejsou časová hlediska zohledněna. Kdo chce, může to vzít jako námět k samostudiu J. Co se ale v příkladech vyskytuje, jsou předměty. Jejich popisem se zabývá další podkapitola.

Předměty

  • Krabička
  • Mobilní aplikace
  • Pípák
  • Radar

Krabička

Krabička je prosté zařízení obsahující jednoduchý textový displej, GPS, Glonass a Galileo, akumulátor, Rádio*[2], NFC a RFID čipy, šifrovací čip se státem vydaným certifikátem (pro danou RZ), státem digitálně podepsanou cenovou mapu, nějaký procesor, operační paměť a dvě úložiště – vnitřní a vnější. To vnitřní je zajímavé tím, že ho přečte jen operační systém krabičky.
Krabička pořád[3] sleduje kde je. Pozná, jestli auto jede nebo stojí a u stání by ideálně mohla poznat, jestli běží motor. To ale reálně nepůjde, leda bychom ji zapojili do OBDII.

Apka

Mobilní aplikace, familiárně označovaná jako apka, umí s krabičkou komunikovat přes NFC a načíst z ní souhrnné údaje, poslat seznam kontrolních měření ve formátu „zóna – čas“ a dostat potvrzení „započítáno/nezapočítáno“. Apka taky umí upozorňovat na možnost / nutnost zaplatit, umí platbu vyčíslit a provést, upozorňuje na možnou nefunkčnost krabičky a tuto umí nahlásit. Pro řidiče, který nezná slovo paranoia, je to užitečný pomocník. Ostatní apku nahrazují návštěvou Czech Pointu.

Pípák

Pípák je věc, která umí přes RFID nebo Rádio* navázat spojení s krabičkou a zeptat se jí, jak se má. Krabička mu prozradí svou RZ a stav lokalizačního signálu (lokalizováno / hledá se). Pípáky pro ruční kontrolu spoléhají hlavně na RFID (počítá se, že kontrolované vozidlo stojí), pípáky automatické pak na Rádio*.

Radar

Radar je zde brán jako pípák doplněný kamerou a padají z něj záznamy typu „Místo – Čas – RZ – lokalizováno/hledá se/neodpověděl“.

Represivní složka

Představte si drába s devítiocasou kočkou, an sešvihá do krve každý prohřešek.

Tenhle systém bude fungovat jinak. Nebudou žádné drakonické tresty. Nebudou složité procesy, které zaměstnají armádu úředníků.

-       Vlastník vozu může informaci o užití sítě doložit jiným způsobem. Nelíbí se Ti krabička? Nech být, udělej to jinak. V předepsaném datovém formátu odevzdej věrohodné údaje a systém vypočítá cenu. Nutno poznamenat, že použití krabičky bude jednak nejlevnější a jednak nejbezpečnější

-        Za dobu, za kterou nedoloží-li vlastník vozidla údaje o užívání sítě, bude mu účtována poměrná část ročního paušálu 6000 min*t*2* 1 Kč (tj. dvojnásobek průměrného nájezdu).

-        Při úsporném režimu bude zapnutí a vypnutí krabičky do 1 km (přesné číslo bude tajné - může to být 100m, může to být 10km) považováno za stání mimo silniční síť (pro stavy, kdy se v daném čase krabička nedokázala lokalizovat).

Jak rozdělit peníze?

Drobnost, kterou bych radši vynechal, ale pár slov s ní přesto ztratím. Odpusťte mi, ale postavím si tu takový malý vzdušný zámek. Půjde to totiž velmi snadno, pokud si pomůžeme citátem samotného pana premiéra – budeme řídit stát jako firmu. Žertuju, odložte prosím lynčování až na konec odstavce.

Budeme stát řídit jako firmu, které zákazníci platí za poskytnutou službu. A nedržme se při zdi – tahle firma garantuje parametry, které poskytovaná služba bude mít (staré dobré SLA).

Hle – za síť v celém státě bude zodpovědná jedna organizace. Ta organizace dostane všechny ty prachy, které se vyberou, mělo by to být sto nebo tři sta miliard korun. Sedíte? Aby s váma neseklo, teď totiž přijde ten úlet – přijde to všechno na transparentní účet. A všechny doklady dá organizace na web.

Zpět k zemi (ale ne uplně na zem) - síť bude rozdělená podle zatížení (počet kilogram minut za rok) a v každém zátěžovém pásmu (dálnice, 1. třída, …, spojka mezi kravínem a komínem – nemusí to nutně být stejně, jako položky cenové mapy) stát garantuje parametry – nekomplikujme si to vymýšlením jejich přesného znění, v podstatě chceme, aby byly cesty bez děr a sjízdné nějakou rychlostí po většinu roku. 

Po dálnici skoro furt a hodně rychle, ke kravínu v klídku, ale každý den ráno i večer.

No a je to. Jo, ještě bonus – kdo by vymyslel jednoduchý způsob, jak doložit nesplnění parametrů, má bod a může žádat zpět všechno, co v daném cenovém pásmu za rok utratil.

Co dál?

Dál už je to práce. Někdo by si měl sednout k papíru a říct, co vlastně občan od silniční a dálniční sítě chce a kdy a kde a jak má vypadat. Tohle možná existuje, jak jsem psal na začátku – máme dobu postmoderní, což znamená, že jsem líný to hledat. Pokud to neexistuje, tak by to měl někdo napsat. No a s tímhle papírem pak někdo stráví týden[4] u Excelu a navrhne parametry, které tomu zadání vyhoví.

Zajímavé zpestření může být nelinearita hmotnosti v rovnici a posun základu z jedné tuny na 3,5 (m' = (m/3,5)^2) a nemusí to být koruna na přepočtenou tunu a kilometr, ale tři a půl.
No a na závěr už jen drobnost – vypracovat plán realizace, schválit jej a provést. Ve státě řízeném jako firma bude taková reorganizace klidná projížďka růžovým sadem.

Nedostatky

Systém má jednu vlastnost a dvě chyby. Vlastností je snaha zpřehlednit náklady na budování a provoz sítě, odstranit (řekněme) neefektivitu, jejíž velikost těžko odhadnout. Je to nicméně status quo a snaha změnit jej narazí na velkou míru setrvačnosti. To nicméně považuji za vlastnost.

Chybou je spoléhání na GPS. Ta v současné míře nedosahuje přesnosti, podle které bych si nechal vypočítat daně, resp. nedosahuje jí všude. Je otázka, jestli doplnění dalších geolokačních služeb (Glonass, Galileo, BeiDou) ke zpřesnění postačí (všude) nebo by v problematických místech (typicky parkoviště) bylo nutno použít lokální majáky.

Druhou chybou je komplikovaná možnost ověření vyúčtování. Opatrný jedinec nevěří krabičce, která mu říká „zaplať dvacet tisíc“ a dobře dělá. Pro dotyčného by mohl stát vyrobit kontrolní web, který po nahrání skutečných souřadnic udělá to stejné, co krabička – zobrazí časy v jednotlivých zónách. Web se nemusí ptát na nic dalšího, slouží jen pro kontrolu, jestli pro danou trasu krabička vyplivla správné výsledky.

Obě chyby považuju za principiálně řešitelné, takže můžeme kapitolu uzavřít – o nedostatcích víme a dokážeme je překonat.

Zdroje

Aby mohl zvídavý čtenář hledat chyby v úvahách, přikládám seznam zdrojů, ze kterých jsem čerpal:




[1] Bystrý čtenář si povšiml, že jsem se vykašlal na průměrování hmotnosti. Je to tak, byl jsem líný počítat průměrné minuty zvlášť pro lehké a zvlášť pro těžké vozy, i když to v [1] je. Závěr – dnes už mě počítání útočného čísla tolik nebaví.
[2] Rádio* je zatím neupřesněná technologie, která umožní odkontrolovat přes 100000 aut za hodinu při rychlosti 250km/h. Mohla by to zvládnout chytrá věc na 2,4GHz, ale možná se tady bude muset přemýšlet a možná na tom celá myšlenka ztroskotá.
[3] Při zapojení napájení každou minutu. Na baterii po deseti minutách až měsíci tak, aby baterie vydržela aspoň půl roku – první hodinu po deseti minutách, pak den po hodinách, pak týden po dnech, pak měsíc po týdnech a pak po měsíci. Při zapnutí napájení se přechází na minutový režim. Vtipný moment je jízda s nezapojenou krabičkou – ta si udrží intervaly, což vlastníku vozidla poněkud zkomplikuje zjednoduší placení – částka bude odvozena od paušálu.
Další vtipný moment je jistá náhodnost zapínání v úsporném režimu - nemůžete si být jistí, kdy to pípne.
[4] čti: dva týdny. Víc, pokud se zjistí, že v zadání jsou buď protimluvy nebo nedefinované stavy. Nebo obojí.

Žádné komentáře:

Okomentovat