Mýto

Začněme zčerstva, problémem dopravním. Nalaďme se: D1. Sníh. Kolony. Kamiony. Miličín. Emise. Výfuky. Výtluky. Radary.

Nechme stranou nudnou omáčku. Čísla jako rozpočet ŘSD či krajů by bylo potřeba vyhledávat a pak o nich přemýšlet – to už dnes není v módě. Soustřeďme se na věc, která naopak moderní je a lze ji uchopit velmi snadno, a to je ochrana osobních údajů, to bude úhelný bod našich úvah. Koho by přece jen nudné technikálie zajímaly,jsou mu k dispozici. V následujícím příspěvku jsou živé příklady ze života.


Rozjezd máme za sebou, zrychleme. Zaveďme mýto, které bude splňovat ten jediný a správný požadavek, a to bude chránit osobní údaje. Drobnosti (sjednotí mýto a dálniční známku, nahradí silniční daň, pokryje kompletně náklady na budování a údržbu silniční a dálniční sítě, náklady na výběr budou do 2 % obratu a efektivita přes 95%) opět nechme stranou a shrňme si v pár bodech, jak to bude vypadat:

• Stát vydá cenovou mapu sítě silnic a dálnic
• Mapa bude obsahovat cca. 7 zón (dálnice, 1. – 4. třída, obytná zóna, parkoviště)
• Zón je schválně málo – řešíme osobní údaje, na to prosím nezapomínat!
• Cena v zóně je daná denní dobou a činností vozidla (jede/stojí) a počítá se za minutu a tunu (maximální) hmotnosti vozidla.
• V každém vozidle (vozíku, přívěsu) bude krabička, která umí
• Zjistit kde je (a bude to dělat pořád)
• Zaznamenat kód z cenové mapy
• Exportovat údaje ve formátu „interval – zóna – jízda/stání“ (např. 1. 1. 12:00 – 13:00, zóna A, jízda)

No a tím bychom mohli skončit. Krabičku dostane provozovatel vozidla spolu s RZ a jednou za rok nahraje exportovaná data z krabičky na web ministerstva financí, který mu vystaví platební příkaz.

Můžeme řešit i detaily (cizinci platí při vstupu/opuštění cenové mapy, jednotný systém v rámci EU, …), ale jednu věc bychom přece jen neměli nechat být – hliník.

Ptáte se, zda bychom měli postavit Humpolec na úroveň Vatikánu a mít tam zvláštní pravidla? To zrovna ne, ale háček tu je. Navržený systém by byl úplně boží, mohl by dokonce řešit i to prokleté parkování ve městech (stačí dát parkovištím dost vysokou přiměřenou cenovku[1]), nebýt té nemilé věci, že jde o peníze a první věc, která Čecha napadne, je zabalit krabičku do alobalu.

Už slyším ty malověrné mezi vámi, kteří volají: „Bože, ty to vidíš – chceme chránit osobní údaje, ale nejde to! My prostě musíme od rána do večera lidi fízlovat!“. No.

• Řidič je před jízdou povinen krabičku zapnout a zkontrolovat její funkčnost
• Krabička umí na výzvu vyslat svoji RZ a stav lokalizace (lokalizováno / hledá se)

Potěšte se, malověrní, je vyřešeno. Stavte své radary, mýtní brány a úseková měření – můžete kontrolovat, jestli řidič nepřiznal míň, než měl. Máte-li oči, můžete hlídat, jestli se hlásí správnou RZ. No a jako bonus – můžete si měřit „o kolik víc aut projelo právě u nás“ a chtít z vybraného balíku víc než průměr[2].

Končíme tedy optimisticky! Hlavní a jediný cíl, ochranu osobních údajů, jsme dosáhli. V dalším příspěvku jsou ty slíbené příklady.

---

[1] Existuje velké riziko, že tady přestanete číst nebo aspoň vnímat další text. Chápu. Zkusme se ale na chvíli zastavit u otázky – neměl by provoz parkovacího místa náhodou platit ten, kdo na něm stojí? Jen se ptám, rád bych zůstal konzistentní v té drobnosti, že za věci platí ti, kdo je užívají.
[2] Anebo by to taky nemělo smysl – v kapitole Kdo ty prachy shrábne? tuhle myšlenku trochu torpédujeme