Smutný pohled na Českou kotlinu

V zemi řádí čínská chřipka a černá ruka naší vlády. Nesmí se do hospod a nesmí se zpívat. Před obchody stojí fronty a na hranicích jsou kontroly, život zpomaluje a mění se.

Zemi, kterou rozdělovala nejdřív prezidentská volba a poté estébácký premiér, teď rozděluje covid. Debaty jsou ještě vzrušenější, protože jde o životy.

Rouškaři

Nemalá část Vašich bližních vidí, že SARS-COV-2 (dříve 2019-nCoV nebo wuchanský koronavirus) celkem úspěšně zabíjí rizikové pacienty, a proto buď schvaluje nebo přímo požaduje opatření, která mají jeho šíření zabránit. Virus se šíří mezi lidmi - nebudou-li se setkávat, přestane se virus šířit.

Šíření je dále možno omezit nošením ochrany dýchacích cest - to sníží množství kapének i vydechovaného aerosolu a tím pádem virové nálože (my jsme všichni Gogo epidemiolog) - dr. Li Wenliang byl mladý, zdravý a přesto zemřel, nejspíš kvůli vystavení velké dávce viru.

Vzhledem k tomu, že opatření vlády šíření viru omezí, je správné je zavádět. Má to sice svou cenu, ale tu jsme ochotni dát.

Chřipkaři

Nemalá část Vašich bližních ale vidí, že valná většina nemocných prodělá Covid-19 (dříve krátce též čínskou chřipku) s příznaky od minimálních po závažnější chřipku. Tento průběh je pravděpodobný u 80% populace, bránit tedy šíření viru v ne-rizikové populaci tedy nelze označit jen za plýtvání prostředky - je to střelba do vlastní nohy.

Ohrožené jsou rizikové skupiny, ale ty je možno ochránit i bez plošných opatření. Je zcela v moci každého jedince chránit se sám, pokud vnímá riziko. Zavádět opatření (s nejasným efektem zato obrosvkými dopady) kromě podpory individuální ochrany je tedy nepřijatelným a škodlivým krokem vlády, naopak zachování našeho současného způsobu života stojí za zvýšené riziko nákazy a to jsme ochotni podstoupit.

Konflikt

Linie konfliktu je v zodpovědnosti za šíření nákazy. Zatímco rouškaři říkají "nelze poznat, kdo je šiřitel, proto je potřeba všechny zavřít" a proto podporují zavření hospod, chřipkaři říkají "nelze poznat, kdo je šiřitel, ale není možné všechny zavřít".

No a to je ta smutná věc. Každý na to má názor, málokdo zkouší chápat ty druhé natož najít nějakou společnou řeč a potlačený hněv v lidech zavřených doma bublá a vře (přiznávám, tohle jsem viděl v zrcadle).

Osobní pohled

Vyhovovala by mi švédská cesta - minimum zákazů, chování je doporučeno - doplněná o podporu osobní ochrany - štíty a respirátory zdarma v množství jako pro chirurga pro všechny z rizikových skupin. Učitelé nafasují respirátory průhledné.

Chápu nevýhody tohoto přístupu - velká část spoluobčanů čeká, že se o ně bude vláda starat, takže absenci zákazů mylně vyhodnotí jako signál "nic se neděje" a pak (až jim někdo umře) budou hledat viníka. Chápu, že to vláda ani nehodlá zkusit ustát (napiš stokrát "Chci být odvážný státník").

Připouštím, že jsem ve střetu zájmů - já nejsem riziková skupina. 

Když ale mé zubařce (na kterou při výkonu cákají potenciálně infekční sliny rozstřikované vrtačkou) stačí respirátor a obličejový štít, vážně by to nestačilo babičce na cestu do obchodu? A budou dědečci v domově důchodů šťastnější, když je po návštěvě vnoučat zabije virus nebo mají umřít steskem zavření na doživotí bez možnosti návštěv? Je to volba mezi Skyllou a Charibdou, ale rozhodovat by o tom měl každý za sebe. Omluvte prosím zjednodušení - infikovaná návštěva může vyhladit celý důchoďák (zavřít!), ale je možno ji zabalit do ochranných pomůcek, takže nikoho nenakazí (otevřít!).

Uzavřel bych pointou vousatého vtipu, aktuálně aplikovanou na deset milionů lidí: "No tak to mě rovnou seberte i za znásilnění, protože na to vercajk taky mám!"